|
Blanka.M - partner a dítě
Pouze jednoduchá otázka na 2. Je mi 25 let. Mám dvouletou dceru a
partner to
vzdal po prvním roku. Jsme sami, ale finančně nestrádáme. Pořád
přemýšlím, kde se
stala chyba, když do doby narození Janičky bylo vše, mezi mnou a
partnerem, jako
v pohádce. Manžel (sportovně založený) po neustálých sporech po narození
dcery dotlačil vše až k rozvodu. Vím, že v té době milenku neměl.
Moc
mně to mrzí a marně hledám odpověď, co se ve vás mužích děje. Dík za
odpověď ať
bude jakákoliv, za těch pár korun stojí. Už mně to stálo víc…
Odpovídá 2.
Bohužel mně odpověď napadá téměř okamžitě. Mé dítě završuje jeden
rok a pro mě
je to nebe i peklo na zemi. Miluji své dítě i manželku, ale je to
každodenní zkouška
ohněm. Pokud někdo napsal, že dítě přinese do života změnu, byl
velmi
opatrný v definici. Někdy mám pocit, že dítě v rodině je způsob, jak
udělat z muže ženu.
Pořád upozorňuji, že dítě i manželku miluji. Ale pokud pravdivě, tak pravdivě
! Vše, co mně přivedlo k manželce: společné chvíle ve dvou,
nekonečný sex,
sledování večerních filmů, pohlazení a objetí, atd. je PRYČ ! Ne,
já nejsem egoista
a všechny mně přidělené úkoly plním. Ale to jsem narozením dítěte já umřel
? Chápete, co chci jako chlap říct ? My muži si někdy připadáme při
dítěti jako
neviditelní. Nechceme si hledat milenky, protože jsme od
přírody líní a kde je
nám dobře, odtud neutíkáme. Vždyť jste si nás našli, protože jsme
byli tak mužní.
Když už nemáte s chlapem sílu se milovat, tak mu dejte aspoň najevo,
že
Vám to taky chybí a zvolte rychlejší cestu k jeho klidu. A on Vám
pak pár dní opět vydrží
a nebude třískat věcma a hledat výmluvu, proč to dnes nestíhá na
pátou domů.
Většina z nás musí přes mateřskou jak se říká držet rozpočet. Ale
nikdo nám
neodpáře, že chodíme do práce taky ne zrovna s přebytkem spánku a
jsou
dny, kdy nám to v zaměstnání moc nepálí. To ovšem žádného šéfa, či
velitele nezajímá.
Víme, že to doma nemáte lehké, ale my také ne. Příroda nám
nenadělila biologické hodiny a potřeba miminka nás stíhá opravdu
zcela výjimečně.
Tím hůře pro nás ! Zkuste pochopit Vy nás a my budeme stát věrně po Vašem
boku. Ale neřešte přírůstek v rodině naši komplexní převýchovou.
Taky
potřebujeme čas a postupně naroste i naše role. A snad závěrem: Až
děti vyrostou,
tak se Vám přece budeme taky hodit. Pokud Váš bývalý partner ještě pořád
nemá vážnou známost, tak problém byl přesně tady. Tak, jak to vidím
já. Pokud
ho to netáhne za Janičkou a neprojeví zájem aspoň jednou za několik
dní ji
vidět, kašlete na něho ! Pokud zájem má, přitáhněte si ho k sobě
opět jako žena.Domluvte
si na jeden den v týdnu hlídaní dcery a ukažte mu, že jste to pořád
Vy, kdo
ho miluje. Chytí se, věřte mi.
Váš D.
|
|

 |